Jsem poeta. Ráda píšu o tom, co vidím, co cítím. O tom, co se mě dotýká, třebas to druzí nemusí vidět. Tvořím příběhy, které se staly, příběhy, které by se mohly stát. A často taky píšu, aniž bych svá slova zaznamenávala. To potom vypadá, že lenoším a nadělám nic. Omyl! Tohle zevlování totiž potřebuju k životu stejně jako slunce.
Raduju se i smutním. Směju se i pláču. A jsem šťastná, když se mi daří žít život takový, jaký si přeju. Život ve vnitřní harmonii, obklopena laskavými lidmi, svojí rodinou, těmi, se kterými souzním. Cítím vděk, když tyto bytosti do mého života přichází a vzájemně se obohacujeme.