Pátek třináctého
Muž přijel po pár pracovních dnech domů a ve dveřích mě potkal se žlutou růží… Prý “uf, něco slavíme, den žen? den matek?, něco mi vypadlo ? Já jen vím, že je pátek třináctého…”, glosoval situaci…
Kdepak. Nic z toho…
Růži jsem dostala od klientky, mladé dívky, kterou už nejaky čas provázím její nelehkou osobní situací… Bylo to TAK dojemné… Prý “za všechno, co pro mě děláte…”
A vzápětí telefonát od maminky malého kluka, kterému připravuji Bachovy esence…
“Já vás miluju… A děkuju vám! Změnila jste nám život. Syn je od naší konzultace v pohodě!! A já jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem…”, řekla mi.
No wau…
Tohle je prostě nepopsatelný stav čiré radosti. Lásky. A děje se dnes od rána. Koupu se v lásce.
Začal hned ráno po brzkém probuzení intenzivní myšlenkou na předchozí večer. Vzpomínkou na MEDISONSKÉ MOSTY, divadelní představení, které jsme si s kamarádkou nadělily coby vánoční dárek. DOPORUČUJU! Běžte, jeďte, utíkejte. Neznám ženu, která by tenhle film nejmenovala v kategorii svých Top Five filmů. Dvojice Vanda Hybnerová a Jan Révai nemá chybu. Zamilovala jsem se do obou. Příběh lásky, co mění život, lásky, co trvá pár dní a ovlivní nás navěky… na divadelních prknech /Výstaviště Praha, Nová Spirála/ skvěle a neotřelé zinscenovaný… Láska s velkým L to zase včera byla… Navíc, pro Vandu Hybnerovou mám zvláštní slabost, před lety mi v Luxoru pokřtila moji knížku a cítím cosi výjimečného…
A pak to šlo dneškem dál… Možná to celé odstartovala ta moje básnička o lásce na Facebooku… I v souvislosti s ní ke mně přicházely další a další projevy laskavosti… Doteky, vlnky i tsunami…
Čemu věnujeme pozornost, pro co se rozhodneme a živíme, to se násobí. Pátek 13ého mi dnes nadělil náruč lásky…
A já DĚKUJU.