Strach jako stín
Před několika dny jsme s klientkou řešily téma jejího strachu. Strachu být autentická. Být svá. Strachu z toho, aby si užívala život v jeho plnosti a hojnosti, bez pocitu viny, bez výčitek svědomí. Bez pocitu, že ji okolí odsoudí.
V rozhovoru jsme přicházely na to, že tohle téma se nese z dětství, kdy její přirozená potřeba žít a projevovat radost a touha milovat a být milována nebyla uznána. Kdy se jí naopak dostávalo ujištění o tom, že prožívat a uspokojovat své potřeby má jasné limity, o kterých rozhoduje ne ona, ale druzí.
Vyrůstáme-li v prostředí, kde jsou naše potřeby deformovány, kdy nám naši vychovatelé lásku poskytují za zásluhy, omezeně, vytvoříme si přesvědčení, že si ji /lásku, pozornost, naplnění své potřeby/ musíme zasloužit. Že jsme lásky hodni pouze za podmínek vyhovět druhým. Být přijatelní pro ostatní, plnit jejich očekávání. Chovat se tak, jak si přejí druzí. V opačném případě by nás stihl trest /odmítnutí, odsouzení, posměch, bagatelizace mých potřeb aj./. A tak se naučíme sebe potlačit. Umlčet svoji přirozenost. Přepneme se do módu „být přijatelný pro okolí“.
No a najednou jsme dospělí a jako kdyby každý náš pokus být radostný, živý, odvážný, svůj… nám spouští tenhle starý program, tuto pradávnou zkušenost. Je to mé permanentní nastavení — nemůžu si dovolit prožívat to, co skutečně chci. Protože když si to dovolím, můj vlastní pocit viny, výčitka svědomí, mne dožene. Nikoliv okolí, teď už já sebe sama trestám. Vytvářím na sebe tlak.
Co s tím?
Uvědomit si tohle své silné nastavení a přesvědčení.
Uznat jej je ten nejdůležitější začátek!
A pak se rozhodnout pro změnu.
Je to totiž pouze jen v mých rukách mít věci jinak. Často stačí skutečně říci sobě sama “dovoluji si”.
Dovoluji si být veselá a živelná.
Dovoluji si být s lidmi, kteří mě nabíjí a inspirují.
Dovoluji si odjet na víkend s partou přátel.
Dovoluji si odpočívat a nedělat vůbec nic.
Dovoluji si…
Zkuste to!;)
Už tahle jednoduchá věta pronesená vědomě dělá s naší bytostí malý zázrak!
A začínáme zažívat změny, drobnosti ve svůj prospěch. Poznáme to ve svém těle. Pocit, že tohle přesně chci, potřebuji, že přesně tohle jsem já!
Podpořit se dá tohle “přenastavení” různými způsoby. S ženou jsem pracovala technikou KRANIOSAIKRALNÍHO OŠETŘENÍ a na závěr zbyl ještě prostor zpracovat téma strachu pomocí techniky PRÁCE SE STÍNY.. Při ní se se stínovým tématem pracuje už na jemnější, energetické úrovni, klientka si na místo emoce strachu dosadila pro ni kýžený pocit svobody. Prožila si tak své nové nastavení, esenci pocitu “jsem svobodná”.
A o pár dní později mi od ní přišla zpráva, ve které reaguje na prožité:
„Dokud budu v sobě svoje obavy cítit, aniž bych je dala najevo, ale na vibrační úrovni je druzí budou vnímat, budu já jejich prostřednictvím na pomyslné hranice své svobody narážet. Takže svoboda začíná uvnitř mě.“