Esence jako duchovní průvodce

Řepík je prostě osobitá bylina, rozpínavá a svébytná, co k životu krom slunce mnoho nepotřebuje, a přesto je jí všude plno. U nás na zahradě si sebevědomě získává výsostnou pozici přímo před naším oknem. Vsadila jsem si kdysi miniaturní rostlinku, již jsem si přivezla z pastvin z Orlických hor, netuše, co za dominantu mi po letech na záhonu vyroste. Od té doby fascinovaně sleduji její růst, proměny suchých výhonků nad zemí do více a více se košatícího keře s výrazně zelenými listy a nádhernými drobnými květy.

Přítelkyně bylinkářka mne už dávno poučila o léčivých účincích téhle byliny, jež je prý dokonce uznávána jako jedna z nejužitečnějších rostlin v celé Evropě vůbec. Její kvetoucí nať je velmi univerzální drogou, která stimuluje činnost žlučníku, detoxikuje játra, zlepšuje metabolismus tuků, cholesterolu, zlepšuje trávení, vnitřně i zevně pomáhá na kožní onemocnění, má silné protizánětlivé účinky a mnoho dalšího. Dočetla jsem se, že v magii prý řepík sloužil k zahánění duchů a jako ochrana k odvracení záporných energií. Já sama si několik stonků kvetoucího řepíku přidávám do vykuřovadla k pelyňku a levanduli a pevně věřím, že magická síla této trojice drží zpátky všechny sousedy, vetřelce a duchy, kteří by snad kroužili kolem našeho domu se zlým úmyslem!

To podstatné, k čemu se chci v tomto článku věnovat, je potenciál energie samotného květu řepíku. Agrimony, jak zní anglický výraz pro řepík lékařský, je jednou z 38 Bachových květových esencí, kterou dr. Bach objevil v divoké přírodě, při svém putování za ozdravnými účinky květů. Květ řepíku je přesně ten, který mne pozoruhodně přitahuje. Zajímavé je, že ve své praxi přitom tuto esenci používám velmi zřídka. Nikdy jsem o tom nějak zvlášť nepřemýšlela, proč tomu tak vlastně je. Za roky práce s „bachovkami“ mám jisté osvědčené schéma, postup, kdy využívám několik základních esencí do každé směsi, a k nim vždy přidávám další, individuální esence. Nicméně v případě řepíku tomu tak není. Po lahvičce Agrimony intuitivně sahám opravdu výjimečně. A nejčastěji ji kapu sama sobě. Když jsem si toto před casem uvědomila, začala jsem nad tím přemýšlet. Proč? Co s tím řepíkem vlastně mám? Lékař Bach esenci Agrimony zahrnul do emoční skupiny „Zůstat sám sebou“ (svých 38 esencí rozdělil do celkem 7 skupin, esence v nich mají jisté shodné nosné emoční téma) a spojuje ji s potenciálem „konfrontace a radosti“. Člověk, který potřebuje tuto esenci, je v rozporu se svým vnitřním prožíváním a chováním navenek. Přehlíží (vědomě či nevědomě) temné stránky života, jako by nebyly. Nepřipouští je sobě ani okolí, odmítá konfrontovat se s nimi, a tudíž tyto potřebné zkušenosti nemůže integrovat do svého života. Dr. Bach esenci navnímal jako tu, která nás učí sundat si pomyslné růžové brýle, nahlédnout na naši realitu, realisticky vyhodnotit problémy, dát jim odpovídající váhu a zejména se z ní poučit. Jedině pak je člověk schopen prožívat skutečnou vnitřní radost, na základě odžité zkušenosti. Lidé, kteří nejspíše profitují z této esence, jsou ti, kteří mají tendenci bagatelizovat své problémy, zlehčují je. Odmítají vidět „jádro pudla“, řekla bych já. Jsou navenek veselí, bezstarostní, ve společnosti družní, živí a zábavní, jako kdyby tam, uprostřed davu a veselí, mohli zapomenout, nevidět, neslyšet svoje nitro. Esence z květu řepíku lékařského nás tedy vede k tomu, abychom své růžové brýle odložili. Abychom si dovolili být autentičtí, vstoupili do své síly a nahlédli hloubku své osobnosti, svého bytí. Abychom se přestali schovávat, maskovat a žili v pravdě se svým hlubokým nitrem. Protože lidé „typu řepík“ své vnitřní strasti a frustrace odžívají v tichosti a ústraní; ano, nejčastěji slýchávám vyprávění o tom, jak až večer, před usunutím, odkládají onu masku bezstarostnosti a vnímají napětí ve svém těle, obavy, které se dostavují s vtíravými myšlenkami ve chvíli, kdy by chtěli spát. A spánek často nepřichází, protože mysl, jenž najednou není vytěžována celodenními aktivitami a únikovými manévry, generuje myšlenky jako lavina, kterou nelze zastavit. To je jakýsi typický obrázek stavu, který prožívá člověk, který odmítá reflektovat vnitřní signály svojí duše. Nakonec ale přichází chvíle, kdy s nimi je konfrontován. Pracuji-li s člověkem, kterého jsem zde vykreslila, jako první bachovkami ošetřujeme právě jeho neklidnou mysl, zacyklené myšlenky. Často jsou to obavy a strachy, které si člověk v terapeutickém rozhovoru zvědomuje, a květové esence na strach jsou přesně ty pravé, které pomohou. A i když je člověk „typický řepík“, po esenci řepíku sahám v tomto případě až mnohem později. Tehdy, když je člověk jednoduše připraven. Připraven podívat se na svůj život jinou optikou, připraven uvidět pravdu, prožít se ve své plnosti. Být konfrontován se sebou samým. A to je nejspíše ten důvod, proč se řepík ke slovu dostává méně než jiné květové esence. Řepík subjektivně vnímám jako duchovního průvodce na cestě k sobě. Jako bylinku, která nás vede, jemně, leč nekompromisně. A zodpovědně s ní nakládám tak, aby svoji službu poskytla lidem připraveným na změnu.

Před pár týdny jsem řepík vyzkoušela v situaci, kdy jsem řešila akutní zdravotní problém. Nic dramatického, můj chronický stav, který mě v podstatě mnoho neobtěžoval, se začal zhoršovat. Nejvíc mě na celé dlouhodobé situaci trápilo, že neznám příčinu. Že nevím, co se uvnitř mě děje, co je spouštěčem mých kožních reakcí. A tudíž se neumím sebe-léčit. A tak mne napadlo zavolat si na pomoc řepík. Esenci, která umí obnažit, která pomáhá „nalít si čistého vína“… Mým záměrem bylo zjistit, s čím moje kožní problémy souvisejí.

V krátké seanci se sebou sama (klidně tomu říkejme meditace), podpořena esencí Agrimony, jsem se v představách dostala do svého dětství. Vybavily se mi obrazy ze školy, tmavé sklepy, kde byly šatny a dílny, vzpomínky dávno zapomenuté nyní oživují a s nimi se dostavuje zvláštní tíha a závan strachu… Jdu dál. Obraz štěrkové cesty, která se ke škole vine z náměstí na kopec… Na začátku cesty předzahrádka domu s rozkvetlými keři zlatého deště… U nich se zastavuji. Obraz keře a záplavy žlutých kvítků, které se postupně mění ve skutečný déšť… Z nebe přímo nade mnou, pouze v jediném proudu padající vody, mne jako sprcha zalévají drobné zlaté květy… Dopadají na moji hlavu, tělo, až se postupně celá koupu v potoku zlatého deště… Ne, nerozumím tomu, ale cítím, že je to uzdravující déšť. Dopřávám si zlatou lázeň, zkouším si dát čas. A vyčkávám, jestli mě má cesta zavede ještě někam dál. Moje výprava ale tímto zážitkem končí… Vracím se tedy do reality a nechávám tvořit svoji mysl.

Zlatý déšť… Nikdy dřív jsem o něm nepřemýšlela, ani nevím, jestli má nějaké léčivé účinky. Usedám k internetu a zjišťuji, že existuje mnoho druhů tohoto keře. Hledám podle fotek ten pravý, ten z krajiny mého dětství. Dozvídám se, že se jmenuje zlatice převislá. A taky to, že jako jediný druh se používá v čínské medicíně. Fascinovaně čtu řádky o tom, že zlatice je silně protizánětlivá, pomáhá hojit podrážděnou kůži, má rovněž mírné antibiotické účinky a v neposlední řadě léčí trávící a dýchací obtíže a podporuje imunitní systém. Pár kliky se dostávám k produktu tinktury ze zlatice a je mi, jako bych objevila grál.

Asi netřeba popisovat můj příběh dál. Ano, objednala jsem si, užívám, kůže se léčí! Současně si připravuji výluh ze samotného řepíku, poctivě nasušeného, a dopřávám pokožce double péči dvou zlatých krásek.

Co podstatného jsem si sama pro sebe potvrdila, je potenciál onoho průvodcovství řepíku. Podpora v podobě Bachovy esence. Moje zkušenost, můj zážitek a potvrzení mého vnímání Agrimony. Podle mne má opravdovou schopnost vést nás k sebeléčení, ke změně, k pravdě, k sobě. A s vědomím toho ji v bachovkové praxi používám tehdy, je-li člověk připravený nechat se vést. Protože esence samotná k výsledné změny nestačí. Jsme to nakonec my sami, kteří tvoříme svoji realitu, novou realitu. Esence nás bezpečně vede, ukazuje možnosti, odkrývá místa, která jsme třeba odmítali vidět, a na nás je, jak se k těmto novým uvědoměním budeme vztahovat. Řepík nám umožní „uvidět jádro pudla“, přičemž tato nová zkušenost může být pro každého z nás různě náročným překvapením. A je dobré to vědět.

Esenci květu řepíku vnímám jako pravdomluvného rádce, díky kterému je možné měnit se, uzdravovat se, prožívat život v jeho plnosti. Užívejme plnými doušky jarních dní a vězte, že příroda léčí tak mocně, jak mocně jí otevřeme svá srdce.