Poklona Městu
Nové Město nad Metují je moje srdcovka
První “město”, které jsem coby dítě z nedaleké vesnice navštěvovala. Měla jsem tu dětského lékaře i zubaře, v místním plaveckém bazénu se naučila plavat, celou základku sem jezdila do lidušky (dnes základní umělecká škola, za totáče “lidová škola umění”). Na střední jsem tu opakovaně pár let po sobě trávila celé týdny na letní studentské praxi v mateřské škole Kadaňkova… No a pak, ne náhodou, tu prožila první lásky, zábavy, plesy… Místo formující můj charakter;) Novoměstský zámek a nádherný park plus přilehlé malebné náměstí s podloubím pro mě byly symbolem předpokoje velikého světa… NOVÁČ. Osmitisícové městečko, jenž jsem, optikou mrňavé holky z městysu o 600 lidech, tenkrát vnímala jako velkoměsto.
I proto mne hodně těší, že právě SEM se můžu vrátit a místní Mateřské centrum má zájem o moji přednášku. Jak jinak, než o Bachových esencích, tentokrát věnovanou především (ale nejenom) maminkám a rodičům. Akce proběhne v centru Na zámečku, přímo na náměstí, kousek od místa, kde jsem v osmdesátkách pátek co pátek s mojí učitelkou zpěvu drilovala u klavíru stupnice… Vůbec mě nebavily, zato mne fascinovala vždy dokonale upravená žena za křídlem, profesorka s ladným prstokladem a nezapomenutelným jménem, rudě nalíčenými rty (do té doby pro mě nevídaný úkaz), s krasopisem jako ze staré kroniky… Zlatým hřebem výuky pro mne byl pokaždé závěr — do žákovské knížky mi na konci hodiny napsala cvičení a známku a pomalými kudrnatými tahy svůj podpis. Tuhle finální rutinu jsem sledovala celé ty roky s pozorností věrného psa. Hasan Abdel Vahab Jarmila.
Jak říkám, Nováč pro mne byl příslibem velikého světa…
A s prvním jarním dnem jsem tu jako na koni, přátelé!!!