Moje důvěrnosti se stromy
Objímáte stromy?
Přiznávám. Byly časy, kdy jsem se na vás dívala všelijak. Nechápavě. Kdy jsem se počínání “objímačů stromů” shovívavě usmívala… Měla jsem vás za snílky, pohlížela na vás jako na podivíny, snad i blázny… Bytosti mimo realitu, co nestojí nohama pevně na zemi…
Uf. Jak jsem se jen mýlila… Vždyť to naopak já byla úplně mimo! Odpojená od sebe, od Země, od života v jeho celistvosti. V zapomnění kdo jsem a kdo je můj skutečný a jediný domov… Příroda. Země.
Rozpomněla jsem se… A stromů se už dávno dotýkám. Ráda. Často. Jak jen to jde. Hladím jejich kůru. Působí jako peeling… Dotýkám se listů, větví, čichám jejich vůni… Voní jako rozličné koření! Komunikuju s nimi pohledem i vnitřním hlasem /OK, většinou nahlas;)/. Uklidňuje mne jejich ticho. Klid. Šumění listů. Koruny větví tyčící se k nebi. Jdu-li na procházku, stromy jsou mými společníky a i já jim chci dávat a vracet. Chci komunikovat. Být s nimi. Jsme součástí jednoho celku…
Máte mezi stromy své oblíbence?
Já mám slabost pro břízy… Evokují mi krajinu, kde jsem vyrůstala. Podhůří Orlických hor, louky a pastviny s remízky, smíšené lesy lemované mezemi s elegantními krasavicemi s bílou kúrou… I v mých snech břízu často potkávám.
Na teplém jihu u moře pak obdivuju vzrostlé borovice s širokými korunami směřujícími k obloze. Připomínají mi otevřenou mateřskou náruč… Miluju vůni piniových hájů a šišky, kdy jedna vedle druhé vypadá jako dokonalé umělecké dílo mistra řezbáře. Taky se mi líbí majestátné duby a jejich silná zvrásněná kůra. Pohladit si dub je pro mne naprostá nutnost!
Podle keltského horoskopu mému narození odpovídá modřín. Působí na mne křehce… Ovšem pozor, jeho květ nalezneme mezi Bachovými esencemi a jedná se o jednu z nejčastěji používaných esencí vůbec, jelikož podporuje naši zdravou sebedůvěru. Modřín má tedy pro nás lidi zvlášť důležitý potenciál!
A konečně — musím zmínit mé oblíbené platany… Obdivuji se jejich urostlým kmenům, jejichž mnohobarevná kůra je složená z tenkých plátů, co se podobá obřím rybím šupinám. U platanů mám pocit, že mne pokaždé přímo lákají do své náruče… A mám za to, že je poslední dobou potkávám častěji jak dříve!
A jaké prý je poselství platanu?
“Jsem posel bohů. Ve starověkém Egyptě mě uctívali kvůli mému stanovišti u vstupu do duchovního království. Nejjemnější vánky roznášejí má semena do všech končin světa. Přináším vám radost a veselí od andělů a učitelů, kteří dohlížejí na lidstvo. Život by se měl žít s veselým smíchem a radostným potěšením. Nemám rád protáhlé a sklíčené obličeje. Když už se uchýlíte pod baldachýn mého listoví, dopřejte mi pohled na vaši usměvavou tvář. Spočítejte svá požehnání, nechť celý svět při setkání s vámi vidí šťastnou bytost. Uznejte, že přes všechny střídavé úspěchy a neúspěchy lidské existence je život dobrý. To je poselství, které vám přináším. Choďtě zpříma jako ten nejvyšší strom a dovolte světu těšit se z vašeho radostného rozpoložení. JSEM RADOST!”
Posílám vzpomínku a pozdrav z Istanbulu, kde platany poskytují příjemný chladivý stín v parcích a prostranstvích kolem mešit a minaretů… A všem poutníkům vzkazují — jsem radost!
Až půjdete do přírody, najděte si svůj strom a dotkněte se jej. On vám to vrátí…