Co když to nezvládnu?!
“Moc děkuju za konzultaci. Je zajímavé sledovat pocity po sezení s Vámi. Od Vás jsem šla s určitou formou úlevy, že jsem se svěřila a nahlas vyslovila, co v sobě prožívám. Teď se mi naopak sevřel žaludek i srdce, asi ze zvědavosti a obavy postavit se doslova za sebe.”
Sms od ženy, se kterou jsem se prvně sešla. Zpráva mi přišla krátce po našem setkání.
Jak já té ženě rozumím…
Pocit, jako když stojíte na prahu něčeho nového. Neznámého. Chcete to a jdete si za tím. Vnitřně toužíte po změně. Dlouho. Předlouho. ALE… Je tam pořád ALE. A tendence smlouvat se sebou.
Co když na TO nejsem připravená?
Co když si jen namlouvám, že žiju v toxickém vztahu?
Co když mi není dáno žít spokojenější život?
Co když je tohle moje “špatně” lepší bez být úplně sama?
Vedete se sebou sama dlouhý dialog, kdy odpovědí je vám hlásek malé ustrašené holčičky uvnitř vás.
“Zvládnu to? Jsem silná na změnu? Ustojím zodpovědnost za svoje rozhodnutí? Nezůstanu nakonec na světě úplně sama?”
Jak já vám rozumím…
Vaše vnitřní dítě vnímá, že přichází jeho čas vyrůst. Dospět. Postavit se do svojí sily. Postavit se za sebe! A ano, tuhle disciplínu zkrátka nemá dost dobře natrénovanou a má strach z neznámého, z nejistého, z “následků”, neví, zda změna přinese kýžený pocit, po kterém touží! Strach opustit staré vyjeté koleje, které sice nevedou nikam, ale jsou známé a tudíž bezpečné! Vaše vnitřní holčička má strach, který je úplně v pořádku, legitimní a přirozený…
V tu chvíli je prostě to nejlepší svůj strach si přiznat. Láskyplně, bez výčitek a odsudků. Bojím se. Ok. Jsem vystrašená. Ok. Ale — mé vnitřní dítě na to není samo! Jsem tu totiž já, již dospelá žena a svoji ustrašenou část sebe sama mohu povzbudit. Zeptat se, co mé vnitřní dítě potřebuje, aby se přestalo bát. A to mu můžu dát. Já, dnes už dospělá bytost, žena se všemi prožitými zkušenostmi, nadhledem, odhodláním, silou. Všechny tyto nástroje už dnes totiž mám. A tak mohu v představách podpořit, utěšit, ujistit, obejmout, vyživit svoje vnitřní dítě… Je mojí součástí a potřebuje péči… Udělejte to, prosím.
A co v takové situaci Bachovky?
Jsem-li podpořena a vedena energií květových esencí, mohu mnohem lépe svým strachům, nejistotě, pochybnostech porozumět. Mohu vnímat proud odvahy, který s Bachovkami přichází, odvahy, která je odjakživa mojí součástí. A mohu ji následovat. Mohu pustit své obavy. Mohu konat změny, rozhodnutí. Mohu tvořit svoji novou realitu.
Postupně, pomalu, jak jen budu chtít a jak jen budu připravená. Je to proces. Cesta. Není potřeba dělat veletoče, není potřeba ještě dnes večer poslat šéfovi výpověď, sbalit po příchodu domů saky paky partnerovi, se kterým nejsem šťastná… Je dobré začít vnímat svoje spodni proudy, které se díky Bachovým esencím uvolňuji. A být s nimi. Dát jim zelenou, pokud se tak rozhodnu… A věci se začnou hýbat…
Tohle je cesta s Bachovkami. Vědomá práce se záměrem, který je dobré si pro sebe sama definovat. A Bachovky vás podpoří v cestě k naplnění vašeho záměru.
A já vám všem držím palce. A všechny vás hluboce obdivuju.
Pokud byste chtěly/i provést cestou k vašemu vnitřnímu dítěti, spojit se svým archetypem, který bývá klíčovým při zpracování popisovaných strachů, ráda budu vaším průvodcem.