O lidech a psech
Letos v březnu náš Edor oslavil dva roky. Edor je teriér. Parson Russel Terrier. V domě, ve kterém se narodil ve vrhu E, stálo na bytelné dřevěné polici v obývacím pokoji množství zlatých pohárů od Edorových předků. Majitel chovné stanice na ně ukazoval prstem a s hrdostí líčil úspěchy, kterými se generace jeho psů pyšní. Já jsem však, více jak vyprávění pana domácího, periferně vnímala přítomnost dalších dvou psů v domě – po chodbě běhala Edorova hladkosrstá máma Cedra a o poznání klidněji se do schodů loudala rozčepýřená Edorova babička Dita. Nevím, zda ocenění a úspěchy šly za těmto psími dámami; v mých očích se obě tvářily, že s trofejemi na poličce mají pramálo co do činění.
Když jsme si po pár týdnech naše štěňátko odváželi domů, kolem nohou se nám na zahradě motala smečka šesti rozjančených divochů, kteří se honili, kousali, padali, skákali po sobě vzájemně i po nás, štěkali a kňučeli a já tála jako jarní sníh. Štěňata. Mláďata. Psi. Náš pes! Do té doby pro mne jedna velká neznámá… Oči mi zářily blaženým pocitem, naše dětí zažívaly bezpochyby ty nejšťastnější chvíle svých životů. Máme psa!!! A od té doby tak už dvě léta žiji novou kapitolu mého života a taky nepoznanou roli „paničky“. Legrační to označení, pravda. Snad se to tak říká. A to i v případě, že tím myslím opravdu a pouze jen tu dospělou lidskou bytost ženského pohlaví, která se stará, pečuje, která „vlastní“ psa. Která se otevřela možnosti svoji rodinu a domácnost rozšířit o dalšího člena, vědomě, svobodně. A samozřejmě s nepřeberným množstvím představ o nové budoucnosti, s očekáváním nové energie a taky s notnou dávkou obavy, jak to celé zvládnu. Jsem panička, třebaže výhradním pánem pro našeho Edu je můj muž a moje role se tak kvalifikovala dle manželova výsostného postavení.
Tuhle celou story píši proto, abych odhalila svoje nitro, svoje „před a potom“, svůj „život bez psa“ a „život se psem“. Tohle je totiž velmi podstatné. Velmi. Můj život zaznamenal veletoč. Majitelé psů (a předpokládám i jiných domácích zvířat) jistě přesně vědí, o čem to celé je. „Prvomajitelé“ jako já, to mají jistě v čerstvé paměti. Život se nám a mně změnil ve všech ohledech a není důležité je zde vypisovat. Ten, kdo žije s pejskem, ví moc dobře. Pes je prostě rázem další živá bytost ve vašem domě. V našem případě ta nejživější. Teriér. Už první večer s ním jsem sáhla po krizových esencích Rescue Remedy. To když se pro štěňátko nachystaný domácí kotec v barvě bílé slonoviny během jediné hodiny proměnil v bedněním potlučený příbytek připomínající starou králikárnu. Malý čiperný Eda nám vytrvale demonstroval, že on je ten, který za plůtkem designového kotečku rozhodně nocovat nebude a svědomitě překonával vyšší a vyšší narychlo vyhotovené špricle, kterými hravě proskakoval zpátky na svobodu. Manžel běsnící s kladivem a hřebíky postupně nosil a přitloukal vše, co mu naše garáž nabídla – ve finále donesl odřené překližkové desky, elektrickou vrtačku a vzhled kotce změnil k nepoznání. V tomhle zoufale poupraveném příbytku Eda ještě zoufaleji kňučel, funěl, drápal, já plakala a muž psa vysvobodil a ustlal si na gauči, vedle kotce. Oběma nám bylo jasné, že kotec byla vyhozená investice číslo jedna. Mé soužití se psem tak první večer nabralo těch pravých ambivalentních pocitů. Pocitů, které ještě stále, tu a tam, přichází a zase odchází.
Rescue Remedy je Bachova směs na stavy krize. Jak přiléhavé. Možná by se nabídlo sáhnout po esencích pro pejska – ano, i jim jsou určeny, i pro ně je vhodné připravit esence. I pes překonává krizi, prochází změnou, je možné jej podpořit v adaptaci na nové prostředí. Kolikrát už jsem jen míchala takové esence pro psa! A Eda má možná taky krizi! V novém prostředí, bez své smečky, ponoukám k pobytu v něčem, co se mu ani za mák nelíbí! Přiznám se bez mučení, esence jsem tenkrát podala sobě. A od té doby mnohokrát. Můj vztah s Edou se totiž tvořil den za dnem. Nové výzvy, každodenní pasování se s jeho nezkrotným teriéřím temperamentem, jeho útěky do koňské ohrady, běsnění pod koňskými kopyty, ignorace mých povelů. Vedle těchto dominantních projevů pak bylo těch několikero rozkousaných bot našich návštěv už jen drobným společenským faux-pas. Vyladit našeho Edu Bachovými esencemi mne věru přišlo zbytečné. V jeho případě jsem si totiž jistá jeho neoblomnou silou a nebojácností, jeho natolik silným pudem loveckého psa, že květové esence je vhodné nabídnout paničce. To ona má problém. Eda vrtí ocáskem a je happy.
Naštěstí Eda dospívá a zklidňuje se. Jakkoliv nikdo z okolí to nevidí, my ano. Naše lidská smečka, jeho rodina, se už snad něčemu naučila, pochopila, jak s ním komunikovat, jak vzájemně vyjít. Milujeme ho, i když je šílený.
Přijde-li dnes za mnou majitel psa, zda bych pro jeho mazlíčka připravila bachovky, ochotně a pozorně naslouchám lidsko – psímu příběhu. Ne, nejsem znalec psí duše. Ale ten příběh, kontext toho, proč je pes smutný, vzteklý, bázlivý, vnímám jako podstatný. A ano. Velmi často pak nabízím esence nejenom pejskovi, ale i jeho pánovi. To on je ten, který často prožívá emoce vztahující se ke svému psovi. Osamělá starší žena, která mi zavolala, oplakávala skutečnost, že její nová psí slečna z útulku odmítá její náruč. Že není kontaktní, naopak, straní se jí, odchází od ní, když přijde domů z brigády. Chtěla pro ni esence, aby se fenka otevřela více její důvěře. Aby byla přítulná. Bachovkami jsme poléčily emoce ženy, která se potřebovala uvolnit ve svém očekávání, polevit svůj tlak na psa, aby dělal to, co si ona přeje. Její fenka dostala esence na zpracování starých traumat, která nejspíše v minulosti zažila, když byla opakovaně vrácena do útulku. Situace se po čase zklidnila a co vím, žena s pejskem žijí v harmonii.
Těší mne fakt, že náš pes mi otevřel nové téma. To díky němu a vědomé práci se sebou ve vztahu k němu jsem otevřela své srdce i vůči jiným psům. Eda mne k nim dovedl i v souvislosti s květovou terapií.
Bachovy esence se u zvířat používají v podstatě stejně jako u lidí. Doplňují, čí transformují u zvířat energie, které jim chybí – například ustrašeným mazlíčkům dodávají odvahu, extrémně dominantním potenciál odevzdanosti. Dr. Bach namyslel své esence pro všechny živé bytosti. A protože pes či kočka nám nepoví, jak se cítí, je na nás lidech, abychom toto vnímali a komunikovali. Abychom měli otevřená srdce a své mazlíčky jimi pozorovali.
Zvířatům jsou primárně určeny bezalkoholové esence, konzervované v glycerinu. Směs Rescue Remedy je pak nabízena ve verzi Pets, kterou lze jako hotový produkt zakoupit v lékárně. Esence je možné kapat zvířeti přímo na jazyk, vhodné je také ale potírat jimi čumák, nakapat je do vody či přimíchat do misky s potravou. Tak jako u člověka platí, že jsou bez vedlejších účinků, nenávykové a zcela bezpečné v jakémkoliv věku a období.
Publikováno:
Meduňka, 05/2023