Past jménem SCROLLOVÁNÍ
Víte, co znamená “scrollovat”?
“Scrollování, neboli česky rolování, je způsob posunu po webové stránce, v dokumentu nebo například v aplikaci. Jedná se o pohyb pomocí kolečka na myši, které posunuje obsah směrem nahoru nebo dolů. Lze využít také šipky, které se nachází většinou na pravé straně obrazovky nebo posuvníku mezi nimi jeho tažením.”
Takto je termín z IT prostředí vysvětlen na internetovém slovníku.
Ovšem! — v reálu se stalo scrollování fenoménem a součástí našeho života. A to aniž bychom byli ajťáci, personalisté, analytici, tedy ti, pro které je práce na computeru jejích pracovní náplní a nezbytností.
Scrollujeme na sociálních sítích, bezmyšlenkovitě, na autopilota, projíždíme fotky, příspěvky, aniž bychom je četli…, dál a dál, proklikáváme se na bizarní videa, která nás vedou k dalším, ještě bizarnějším, minuty, hodiny… Ráno otevřeme oči a jsme naplno v módu “být na Wi-Fi, mít data, být on-line”. S telefonem se vstává, snídá, jede do školy, děcka jej nosí v kapsách kalhot, a to nikoliv pro potřebu volat či být dostupný pro volajícího, ale pro potřebu být na síti. Když se jich zeptáte, co sledují, co se nového dozvěděly, většinou vlastně neví. A ruku na srdce, i my dospělí bychom ve finále došli k podobnému zhodnocení.
Uf. Občas se do pasti scrollování lapím i sama. Mám proto v telefonu nastavené časové limity — výzva, kterou jsem si na začátku roku stanovila. Vědoma si celého kontextu, celé téhle šílené léčky. Zrcadlo mi nastavují i mé dospívající děti, notabene, i v terapeutické praxi s Bachovými esencemi se poslední dobou často touto novodobou závislostí zabývám. Problém únavy, nesoustředěnosti, narušeného spánku, ale i úzkostných poruch u teenagerů je často způsoben právě bezbřehým scrollováním na sociálních sítích. Co bylo před lety “klikáním”, je dnes bezcílným a nekončícím scrollováním. Mozek tak získává nadmíru informací a podnětů, které není absolutně schopen pojmout.
Uvědomit si fakt, že se jedná o problém a rizikové chování, je začátek cesty, kterak to změnit. Nastavit si pravidla a být disciplinovaný, je řešení.
Podpora pomocí *bachovek* může v jednotlivých fázích “odvykání si” velmi efektivně pomáhat…
P.S. My dospělí máme potenciál si problém v zásadě vyřešit sami. Naše děti, malé i ty větší, potřebují naši pomoc.
