Odvaha pustit se… a skočit!

“Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“
Seneca

Tohle “téma” mi teď hodně chodí do cesty.

Odvaha pustit se a skočit….

Znáte?

Přešlapujete na místě?

Víte, že chcete, ale máte tam pořád nějaké ALE?

Žijete na půl plynu, provizorium, kompromis, uvadáte jako kytka bez živin, přesto nic neměníte?

Chystáte se, připravujete, vymýšlíte strategie, makáte na sobě, dovzděláváte se, ale sami pro sebe pořád NEJSTE DOST?

Co nás v takových situacích blokuje?

Co nám svazuje ruce, nohy, aby začaly konat?

Jaké myšlenky nám zas a znovu naskakují v podobě pradávných přesvědčení, kterých se neumíme zbavit?

Jaké emoce se skrývají za tím, že svá rozhodnouti a krok do akce odkládáme?

Strach z neznámého?

Setrváváme ve stále stejném módu, protože nám je starou “dobrou” jistotou, bezpečím? Tedy raději volíme mizernou známou realitu, na kterou už jsme si zvykli a vnitřní nespokojenost plus minus úspěšně roky schováváme pod koberec?

Znám tyhle stavy a procesy velmi důvěrně. Mám veliké pochopení pro váhající, přešlapující. Okřídleným heslem “všechno má svůj čas” jsem mnohokrát sama sobě ucpávala uši, oči, často si lhala do vlastní kapsy. Až jsem pochopila, že vykročit je pro mne jediná možná cesta. Přijmout rizika kotrmelců, nezdarů. A že se děly! Krok dva dopředu a — fíha, ono to není úplně easy! Ale — už nikdy to nebylo to, co bylo před tím. Prostě jiný nový level, jiná nová já. Nové možnosti. Nová cesta.

Chci-li změnu, sázím na to, že lidský život je krátký na to, abych si ji vyseděla v teple kurníku jak slepice vejce. A je mi jedno, co kdo na to. I tohle často slýchám — co když se mi můj záměr nepovede a ostatním budu k smíchu?

Uf. Vy sami pro sebe jste k smíchu, když zamakáte a nepodáte výkon? Když seberete odvahu a jdete do akce, která dopadne i třeba jinak, než byste si přáli? Není tohle spíše na ocenění se? Není tohle přesně ta zkušenost, kterou jste potřebovali projít, abyste na ní vyrostli? Není tohle cesta za vaším novým Já?
(Nemluvě o tom, že ti, kteří se možná druhému smějí pod fousy, jsou sami vnitřně připos*aní až běda.)

Potkávat se s lidmi, kteří chtějí svoji situaci měnit, je i pro mne doslova transformační. Pořád se učím, inspiruji. Vámi, kteří jste připraveni pravdivě nahlédnout do sebe. Kteří jste odhodlaní zažehnout svůj vnitřní oheň a postavit se do své síly. A Bachovy esence k tomu mohou krásně dopomoci…

… Sveřep je esence na uvědomění si vlastního potenciálu. Je přesně pro ty, kteří hledají své poslání, podpoří v odhodlání stát si za svým.

… Rožec nás drží na vlně intuice.

… Esence modřínu je synonymem zdravého sebevědomí.

… Vlašský ořech podporuje v transformaci, provází nás mezníky našeho života. Atd.

Stále se opakuji, ale nemůžu jinak. Nevíme-li, hledejme odpověď v srdci. Tam nalezneme pravdu na všechny naše otázky.