Nový rok…
Vánoční stromečky nám stále svítí v pokojích, cukroví jsme sotva snědli, tři králové ještě ani nepřišli vinšovat štěstí, zdraví, a přesto, my lidé, už už naskakujeme do módu akce. Možná to na vás padá ze všech stran. “Tak co velkého tě čeká v novém roce??” Dotazy na předsevzetí, cíle, plány. Pobídky k bilancováni. Tlak na tvorbu svojí vize pro rok s číslem 23. Uf. Za mě to není vůbec potřeba. Pokud to tak necítím, proč podléhat okolní mánii? Z prosince jsme se přehoupli do ledna, příroda stále odpočívá, hybernuje a moje cesta je si tenhle stav dopřát. Jsme součástí přírody a já vnímám jasnou potřebu pobýt v klidu a pokoji v souladu s ní. Minimálně uvnitř sebe, vracet se co nejvíce do svého ticha, odpočívat, více spát. Sama sahám po Bachových esencích, abych se podpořila, udržela ve svém nastavení. Protože jo, někdy je to docela dřina, žít si svůj záměr, svoje nastavení. Nejsme ostrov, jsme i součást soukolí, je potřeba “fungovat”, rodina, práce, logistika domácnosti atd atd. Abych byla sto dostát svým potřebám většího odpočinku, vnitřního klidu, pomáhám si právě i Bachovkami.
Vlašský ořech na podporu odolnosti, stability, jako klíčový průvodce všemi životními změnami…
Netýkavka mne vede k větší trpělivosti…
Cesmína je skvělá na moje ataky hněvu a naštvanosti, když se mi nedaří držet si svoje pole…
Oliva je prospěšná při pocitech enormní únavy, učí odpočívat, hospodařit s vlastními silami, vnímat potřeby vlastního těla…
Na stole mám karafu s vodou, ráno si do ní přidávám esence a popíjím je celý den… A jsem vděčná za chvíle, kdy jsem usazená ve svém středu, vnímám sebe sama, navzdory rádoby tlakům všeho druhu z vnějšku… Volím si sama, že je k sobě nepustím.
Když se mi nedaří být v rovnováze, jdu ven se psem. Otevřu si knížku. Zhluboka a dlouze dýchám. Dělám dřepy. Lehnu si do vany. Poslechnu si někoho, kdo mě inspiruje a obohacuje. Ležím a vymýšlím příběhy. Čtu si o věcech, které mě zajímají. Píšu texty, pro sebe a pro radost.
Radost, to je to, oč tu běží. A každá radost, i ta nejmenší, se počítá, ať je leden nebo duben. Tohle je moje vize a cesta. Forever.