Můj bachovkový příběh
„Holka, vezměte nohy na ramena a utečte!“
Tak nějak se se mnou rozloučila žena prodávající byliny v malém obchůdku
na pardubickém Pernštýnském náměstí. Psal se rok 2001, mně tenkrát nebylo ani třicet, byla jsem svobodná a volná jako pták, po letech práce s dětmi jsem se našla v nově vzniklé organizaci, s čerstvým větrem v plachtách, v práci, která mi dávala smysl.
A přesto – byla jsem smutná. Velmi brzo jsem na novém pracovišti došla do stádia nespokojenosti, únavy, pocitu, že uvadnu jako kytka bez vody, pokud nezakročím. Můj nadřízený holdoval alkoholu, bohužel ne ve svém volném, mimopracovním čase coby hobík, nýbrž v rámci doby pracovní a jako pravý profík. Od začátku bylo jasné, že vedle něho a s ním spolupracovat, notabene nechat se jím řídit, je pro mne „no way“. Jenže řešení nepřicházelo, vedení na moje připomínky nereflektovalo, státní správa a resort, pod který naše organizace spadala, tiše pijana tolerovaly a já bojovala s větrnými mlýny. Vyčerpaná a smutná jsem prožívala týdny a měsíce na úřadě, který jsem si nasnila coby mravní vzor a službu druhým, pro které byl zřízen, a tiše přemítala, co dál. A tady se obloukem vracím na ono pardubické náměstí, po kterém loudavým krokem kráčím z oběda zpátky na úřad, kde mě čeká pijan s tapetou krásek porno průmyslu na monitoru svého služebního počítače. Z oběda se mi nechce vracet. Bolí mě nejspíš hlava, už delší dobu špatně spím a ráno bývám jako mátoha, monotématické myšlenky jako by ovládly můj život. Na náměstí je nenápadný obchůdek s logem zdravé výživy, míjím jej pravidelně, a toho dne do něj vstoupím.
Chci „něco“ na spaní, na nervy, na klid v duši, tak nejspíš zní moje přání a bezbřehá touha v jednom. Očima přejíždím po policích s bylinnými čaji a nápoji, hledám třezalku, která přece dělá zázraky, ke kterým se začínám zoufale upínat. Žena středního věku si mě
s úsměvem prohlíží a na můj dotaz k třezalce mi nabídne, abych se posadila
do proutěného křesla, které stojí naproti druhému, hned vedle dřevěného pultu. Sice netuším proč, ale poslušně usedám. Detaily si nepamatuji, ale vím, že jsem během několika málo minut dala tváří v tvář neznámé ženě průtrž mojí frustraci
z pardubického působení. Co jsem slovem neobsáhla, to bylo patrné z mých emocí, které jsem samovolně propustila ze svého držení. Žena mne s klidným výrazem ve tváři vyslechla a mám za to, že toho sama mnoho neřekla. O chvíli později jsem už odcházela z krámku nikoliv se sypanou třezalkou na čaj, ale
s lahvičkou kapek, tzv. bachovkami. Nikdy jsem o nich do té doby neslyšela. Kapky jsem kapala poctivě, možná jsem i lépe spala. Co se ale stalo velmi rychle, byla moje akce v podobě jediného telefonátu, který mne dělil od výpovědi. Ozvala jsem se mému spolužákovi, který za sebe hledal náhradu do obchodní společnosti. Nabídku, kterou mi přednesl před vícero týdny a já ji posměšně shodila ze stolu do koše s nápisem NIKDY, jsem s pokorou přijala, jela na konkurs, ten vyhrála a od toxického kolegy odešla.
Tolik moje první, historická zkušenost s kapkami, zvanými Bachovými. Kapkami, které, prý, uzdravují emoce.
Až na to konto jsem si našla informace, o jakou že terapii se vlastně jedná. Co systém 38 esencí umí, na co jednotlivé bachovky jsou a jak se používají.
Nevím, jaké konkrétní květové esence obsahovala moje první lahvička. Mohla bych hádat…
Zeměžluč na zdravé vymezení si vlastních hranic?
Kejklířku pro podporu odvahy?
Rožec či hořec na víru ve svůj zdravý úsudek?
Anebo planou růži, která mi dodala vitalitu, bdělost, schopnost nadhledu a vytrhla z pesimistických nálad?
Ať tak či tak, za podpory Bachových esencí jsem se napojila na svoji vnitřní sílu,
na svoji sebedůvěru, odložila své obavy a strachy a vzala zodpovědnost za sebe sama do svých rukou. „Vzala jsem nohy na ramena a utekla“,
z nezdravého místa, z neprospěšného vztahu. Přesně tak, jak mi poradila ona moudrá žena z Pardubic.
A o dobrých pět let později jsem se stala mámou a moje novorozená dcera byla plačtivá, já vyčerpaná a bachovky přišly do mého života podruhé. Opět mi je poskytla žena, dobrá duše, se kterou jsem se pár let znala, avšak netušila jsem, že se květovými esencemi zabývá. Jednoduše mi poslala dvě lahvičky, jednu pro dceru a druhou pro mě. A zase to byla trefa do černého, účinná pomoc, jednoduchá aplikace a co více, naprosto bezpečná i pro kojené miminko. Dcerka se uklidnila, já se uklidnila, nebo spíše v opačném gardu, jak už dnes na situaci s odstupem let nahlížím;
ve výsledku se odehrálo veliké zklidnění v celkové rodinné konstelaci. Když o tom přemýšlím, i tenkrát jsem udělala zásadní rozhodnutí mého života. Aniž bych to přikládala vlivu esencí, po mém vnitřním uvolnění došlo k rozpuštění mých silných pocitů viny a hromadě strachu, který se ve mne zabydlel v souvislosti se vztahem s mým partnerem. Vzájemně jsme si neladili, náš vztah nefungoval a já měsíce tlačila na pilu, abych situaci zvrátila. Abych dala šanci sobě, a především našemu dítěti žít v rodině s oběma rodiči. Byl to začarovaný kruh, který se v té viditelné realitě odrážel právě na malém dítěti, které plakalo. Já plakala uvnitř sebe. A když jsem si dovolila své pocity pustit, odpustila si své domnělé selhání, podpořila se bachovkami, výrazně se mi ulevilo. Esence byly určitě jedním dílkem puzzle, který mi pomohl k výslednému obrazu nového života. Následkem mé zlepšené psychiky se daly věci do pohybu a já si dovolila udělat odvážné rozhodnutí, oproštěné strachem a vycházející z hloubi mého srdce.
Ani tehdy jsem ale s bachovkami ještě „nesrostla“, zase to byla letmá zkušenost, vlastně znovu jakási S.O.S. pomoc v nouzi. Nicméně v této době jsem už byla mnohem více otevřená alternativním cestám, více napojená na přírodu a vše s ní spojené, moje do té doby víceméně pragmatické a racionální nastavení už mělo obroušené hrany a já začala hledat odpovědi na svoje otázky právě v oněch neuchopitelných energiích bytí. Tenkrát jsem však opravdu nepomyslela na to, že bych i já nastoupila na cestu, kterou jsem si sama, na vlastní kůži a s jasným pozitivním výsledkem, vyzkoušela. Netušila jsem, že za dobrých deset let se dostanu k Bachovým esencím z té druhé strany, coby terapeut, že objevím jejich potenciál a kouzlo pro druhé… Že i já budu mít doma svoji sadu esencí, budu o květech divoce rostoucích rostlin a stromů číst, budu v jejich jazyce přemýšlet a vnímat skrze ně nastavení druhých lidí… Že se stanu certifikovaným praktikem téhle unikátní metody. Že mne budou moje přítelkyně žádat o radu, když si neumí poradit se svými strachy, když nemají dostatek kuráže udělat pevné rozhodnutí, když touží po změně v životě, a přitom se jí tolik bojí… Stalo se. Na šumavském mlýně, v rámci víkendového kursu před více jak dvěma lety, jsem esencím propadla. Přednáška zkušené praktičky Jany Holické z Českých Budějovic mě nadchla a já byla lapena. Oslovila mě jednoduchost terapie a možnost samoléčení. Pestrost a variabilita esencí a zároveň jasný řád a propracovaný léčebný systém. Jako příroda sama.
Odjakživa mám blízko k psychologii, profesně i svým založením, roky pracuji s lidmi, od malých dětí po seniory a dominantním tématem jsou vždycky lidské emoce. Stav naší mysli. A přesně ty jsou pilířem Bachovy květové terapie. Každá jedna esence je propojena s jednou lidskou emocí. Každá esence má svůj pozitivní potenciál a schopnost jej rozvinout u člověka, který se nachází ve stavu blokace té dané emoce, emočního nesouladu či nerovnováhy. Pochopíme-li, co je klíčové v našem aktuálním rozpoložení, co je pod pokličkou toho, proč se cítíme nespokojeně, jsme unavení, máme krizi, nemůžeme spát…, můžeme zvolit přesně tu potřebnou esenci, energii květu, jenž nám naše emoce vyladí.
A tak má květová odysea pokračuje… Lemovaná novými zkušenostmi a poznáním, kde všude esence pomáhají. Bachova terapie jako mé veliké hobby, jako součást mne samotné a mého vnímání světa. A taky forma pomoci ostatním lidem, kteří věří, že energie květů uzdravuje. Já jsem o tom přesvědčená a moje víra je, věřte nebo ne, nakažlivá…;) Vyprávím-li o esenci vlašského ořechu, o jeho potenciálu transformace, duševním procesu konce a začátku, potenciálu odvahy a důslednosti, jsem mnohem blíž k člověku naproti mně. Popisuji-li energii květu ořechu, popisuji současně stav a náladu člověka, který danou esenci potřebuje. A pokaždé si uvědomuji, jak je tahle forma komunikace pro lidi blízká a srozumitelná. Jak odpadají obavy a strachy z možného nepochopení či odmítnutí, jak už při samotném rozhovoru s člověkem, který si bachovky našel (nebo ony jeho), je přítomná energie rostlin prospěšná.
Esence jsou pro mne jakýmsi mostem k druhým lidem. Cestou k pochopení jejich emocí. A ta cesta je krásná, jako klenutá duha na obloze, jíž se nelze dotknout, a přesto je skutečná a hřeje u srdce… Léčivá a poetická zároveň.
Pokud chcete vyzkoušet Bachovy esence, moje doporučení zní, nechte si je připravit na míru. Obchody a alternativní, přírodní lékárny už dnes často nabízejí hotové směsi různých názvů a na různé obtíže typu „klidné miminko“,
„na strachy“, „na dobré spaní“ a podobně. V zásadě proti nim nic nemám, ano, obsahují mix esencí vhodných na strachy a obavy či esence na zklidnění mysli a zastavení toku myšlenek před spaním. Nicméně vždy se jedná o velmi univerzální směs. Člověk, jeho psychika a emoce však opravdu univerzální nejsou. Sama ze své zkušenosti vím, že např. za problémem se spaním či usínáním může být opravdu mnoho různých příčin. Někdo nespí, protože je přepracovaný a chronicky unavený. Druhý nespí proto, že je vyhořelý a apatický. A třeba malé dítě nemůže usnout proto, že má strach ze tmy, má trému ze školního dne, který ho čeká, dost možná trpí steskem po rodičích v souvislosti s opuštěním mateřské školy. A v každé z těchto situací je právě toto jednotlivé téma, ten konkrétní důvod, klíčový. A
na to je dobré zaměřit v terapii „nespavosti“ působení konkrétní esence. Má rada je tedy taková, obraťte se na zkušeného praktika Bachových květových esencí a svoji situaci s ním zkonzultujte. Pak může být pomoc bachovek opravdu cílená a účinná.
Jediná univerzální směs je ta originálně sestavená samotným dr. Edwardem Bachem, anglickým lékařem, tzv. krizová neboli Rescue Remedy. Obsahuje 5 esencí na vypjaté situace, které člověk individuálně vyhodnotí (subjektivně vnímá) jako krizi. Ať už jde o krize zásadní, životní, typu šok, nehoda, úraz, rozchod, úmrtí atd. anebo ty drobné, menší, které nám vytváří rovněž napětí, úzkost, stres (např. nečekané negativní zprávy, úzkost spojená s cestování s letadlem, nemoc apod.). Tuto směs je možné zakoupit v lékárně, já sama doporučuji mít ji jako takovou záchrannou lahvičku vždy po ruce, ať už ve formě kapek, spreje nebo pastilek např. pro děti. Krizové esence přináší klid, emocionální podporu, pocit ukotvenosti a lze je užívat dle potřeby. Navíc jsou dostupné i ve variantě Rescue Remedy Night, která se v krizovém stavu doporučuje užívat na noc (obsahují o jednu esenci navíc právě na zbavení se tíživých a v hlavě kolujících myšlenek).
Na terapeutickém systému dr. Bacha se mi líbí jeho dostupnost pro každého. K tomu, abychom je užívali či s nimi úspěšně pracovali, nepotřebujeme dokonalé medicínské či psychologické vzdělání. Léčba esencemi cílí nikoliv na tělesné symptomy, ale na disharmonii, nerovnováhu našich duševních stavů. Předpokladem je schopnost či vyspělost naší mysli rozpoznat naši vnitřní slabost, emoce, které nás blokují a brání nám žít spokojený život. Pokud jsme nastaveni na toto poznání, pak nám nic nebrání tomu, používat esence v rámci sebe-léčení. Předností terapie je pak její jednoduchost a naprostá bezpečnost pro lidi všech věkových kategorií.
Publikováno:
Pravý domácí časopis, 11/2022, str. 36 — 38