Mít se jen pro sebe

Když dům utichne
Miluju.
A ideálně, když se zadaří přes den… Ne večer, kdy hodiny přísně odměřují čas a hlava ví, že na spánku si ukrajovat mi nedělá druhý den vůbec dobře.
Za dne bílého. Kdy jsem sama doma, alespoň na chvíli, hodinu, dvě. Labůžo. Dělat si, cokoliv chci.
Nemuset nic.
Chodit nahá.
Pustit na plný pecky Radůzu a skákat jak bosorka.
Nakapat si do aromalampy růži.
Dát si vanu a s Adele hlasitě zpívat anglicky, i když to neumím.
Dlooooouze si lakovat nehty na nohou…
Pít kávu a z křesla pozorovat podzim za oknem.
U oběda si číst knížku.
Zatopit si v kamnech, třebaže ještě zdaleka není večer.
Zabubnovat si na buben!
Otevřít krabici s uloženými dopisy Ježíškovi od našich dětí.
Obléknout se do županu, nadrzo natáhnout dceřinu čelenku a na obličej si natřít voňavou masku…
Jako dnes.
Z baobabu.
Dárek k nákupu, myslím. Vzorek pleťové masky z kakaového prášku, kterou bych si nejspíš sama za tu docela strašidelnou cenu nekoupila…
Mňam, byla úžasná. Čokoládu jakkoliv. A na tváři byla skvělá. A ten výsledek! Kůžička jak dětská prdýlka.
(Asi nákup baobabové dobroty přehodnotím.)
A na rty masku z vanilky a cukru. Cítím se sladce jako královna cukrárny…
Dvě hodiny do postupného návratu všech členů rodiny. Sladké dvě hodiny.
Oběd rychlovka a studený, vychutnaný pomalu a v tichu.
Miluju.
Vyživit se.
Sama sebe.
Stačí málo.
Už mi stačí málo.
A to je nejvíc.
Mít se jen pro sebe.