V čase ŠTÍRA

Z Vah jsme o víkendu přešli do období Štíra. A ten přichází z podzemí, jako nenápadný, dobře maskovaný, a často tolik obávaný tvor. Vylézá na povrch a přináší s sebou vše, co bylo schované, ukryté. Na co bychom nejraději zapomněli, vše, co u sebe nemáme rádi, popíráme, zametáme pod koberec. Štír nám připomíná, že před sebou neutečeme. Že naše temnoty a stíny jsou naše, a i když se nám nelíbí, odmítáme je či popíráme, patří k nám. Jako noc ke dni, jako stín ke slunci. Štír ukazuje na temná zákoutí naší duše a v době své vlády nám znovu umožňuje se s nimi setkat a zažít změnu. Tím, že je přijmeme.
Aby se tak mohlo stát, je ale zapotřebí pravdivě se jim podívat do očí. Zvědomit si je.
Možná se nám právě v tyto dny ozývají stará témata, nevyřešené vztahy, pradávné rány. Možná jsme najednou down, smutní, naštvaní, prožíváme konflikty, nepohodu. Mně se to děje už pár dní… Věci, které jsem měla za zpracované, ošetřené, vyřešené, vešly znovu do mých dveří. Bez pozvání, to dá rozum. Už v mnohem jemnější verzi, než kdy dříve, ale — objevily se.
A tak se znovu sebe sama ptám…
Co je za “tím”?
Co se ve mně odehrává?
Na jakou strunu mi brnká situace, ve které se ocitám?
Čeho ve mně se dotýká?
A odpovědi přichází…
A ano, nejčastěji jsou to strachy. To, čeho se nejvíc bojíme. Existencionální strachy. Ze samoty. Z opuštění. Ze smrti. To jsou témata štíří energie… Té nejhlubší, nejtemnější, témata naší podstaty, témata života a smrti.
Co s tím?
Dovolme si je cítit. Vstoupit do nich. Přijmout je. Připustit, že tohle jsem já. Že ke mně mé strachy patří.
A pak – uvolnit v těle napětí, které mi strach vyvolává. Rozpustit blok, který mi dělá knedlík v krku a rozbuší srdce. A klidně si poplakat, zadupat, zakřičet, na fyzické úrovni zažít úlevu!
To je cesta…
A jaké Bachovy esence mě k tématu napadají?
Esence kejklířky skvrnité je naprosto skvělá právě na specifické strachy. Tedy strachy, které si umíme jasně definovat, pojmenovat /strach ze smrti, z války, z nemoci atd./
Naopak, pokud nevíme, čeho se bojíme, ale máme v sobě svíravý pocit, úzkost, předtuchu, “že se něco může stát”, pak je vhodnou esence topolu.
A do třetice nabízím esenci vlašského ořechu. Dr. Bach o ořechu řekl, že jde o květ, který zvládne průlom a uvolní cestu. A o to v období štíra vlastně jde. O transformaci. Průlom. Esence ořechu podpoří v dokončení započatého, dodá odvahu, umožní osvobození se od stínů minulosti.

Štíra se netřeba obávat. Přichází jako mírový atašé – chce pro všechny bytosti jen a jen dobro. Jakkoliv drsně otevře bolavá místa, nabízí léčení v podobě transformace.
Nebojme se Štíra, ale využijme prostor, který nám nabízí.