Matky a dcery

Docela dlouho jsem žila ve zvědavosti, zda moje dcera někdy bude tou “holčičkou”, zdobivou, trochu marnivou, řešící co na sebe. Zda někdy vyjde z módu “je mi to jedno, nejradši mám tepláky”. Indicie v průběhu let spíš nasvědčovaly opaku. Ale — dočkala jsem se. Fázi holčičky s volánky a šatečky Sofi vynechala a z tepláků skočila k vycizelovanému stylu a líčidlům. Přišlo to bez ohlášení. Z mé skromné kosmetické taštičky mi jednoho dne zmizela řasenka, další den mne dcera sebevědomě opravila, že tvářenka není tvářenka, nýbrž blush a že na make-up opravdu nekompromisně potřebuju blender.

Dnes ráno jsem jí připomněla naši poměrně starou dohodu, že “někdy”, “o víkendu”, si poklidí ve svém pokoji… Vzala to z gruntu. Akci zahájila zkouknutím YouTube — na můj dotaz, zda bude uklízet pod vedením blogerky, na mne vítězoslavně mrkla a odebrala se do kuchyně, kde inspirována kýmsi vyrobila pěnivou vodní lázeň pro své blendery a kosmetické štětce. Dobrých patnáct minut je v bublinách mačkala, ždímala, oplachovala… S láskou v očích. Pak je vystavila na slunce… Budou to dvě hodiny, co je chodí co deset minut kontrolovat a obracet jako maso na grilu. Vypadá spokojeně, dcera. Zdá se, že tenhle způsob úklidu pokoje jí naplňuje.

Ne, nepůjdu se do patra mrknout na realitu. Nechci jí pokazit úklid v jejím osobitém pojetí. Nechci sobě pokazit neděli. Chci klid a mír. Pro obě. Ostatně, neatraktivního úklidu v podobě smejčení prachu ji s velikou pravděpodobností čeká víc než dost.. Nabídla mi vyprat i moje štětce a houbičky. A já jí za to dala novou nepoužitou sadu štětců, které mi tu leží ladem. Její nálada katapultovala k nebesům! Prý jsem jí splnila přání… Blíží se vysvědčení a ona se na něj děsně těší — chce si udělat oční linky a k tomu potřebuje přesně tyhle šikmé štětce, které jsem jí dala!!

Život je krásný. Za dva měsíce bude mé malé holčičce patnáct. Miluje černou barvu. Já růžovou a za dva měsíce mi bude pade. Šťastné to ženy.